A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Island - Průvodce

Okolnosti, za kterých tento dnes třistatisícový národ žije ve svém ostrovním útočišti, způsobují, že místní obyvatelé jsou opravdu svérázní a setkání s nimi patří k velmi výrazným zážitkům. Povahové rysy dané jejich rodovou spřízněností s obyvateli Skandinávie se zde mísí se specifiky malého národa žijícího ve svém malém mikrosvětě, moderní doba pak způsobila, že Island tvoří jakýsi přechod mezi evropským a americkým životním stylem.
Skandinávci či Američané?, 1. postřeh cestovatele a expatriota, 2. postřeh cestovatele a expatriota, Vztah k cizině a cizincům

Skandinávci s nádechem Latinské Ameriky

Islanďané jsou historicky vzato potomci starých Skandinávců, etnicky a kulturně jsou tedy spřízněni s Nory, Švédy nebo Dány. Dlouholetý život v malé komunitě izolované uprostřed oceánu se však na jejich mentalitě nemohl nepodepsat, paradoxně tu tak dnes nacházíme rysy obvykle přisuzované jižanským, zejména latinskoamerickým kulturám. Zní-li vám to jako výstřední kombinace (a těžko představitelná), máte naprostou pravdu. Vyznat se v Islanďanovi je opravdu oříšek i pro zkušeného expatriota, o cestovatelích nemluvě. Typické klišé o Seveřanech jakožto lidech na povrchu chladných, ale v jádru vřelých a přátelských u Islanďanů rozhodně platí. Přitom ona chladná povrchová slupka mívá různou tvrdost a tloušťku, ale to přátelské jádro je pod ní takřka vždy. Staletí v nehostinných přírodních podmínkách naučila tyto lidi, že vzájemná pomoc a vstřícnost jsou nezbytnými podmínkami přežití, a tyto návyky fungují i dnes, kdy Islanďané sledují ony nehostinné přírodní podmínky nejčastěji přes izolující okna svých dobře zateplených obydlí, případně z oken svých robustních terénních automobilů.

Dlouhá historie této malé skupiny lidí v izolaci od zbytku světa způsobila, že islandský národ je s nadsázkou řečeno jednou velkou rodinou. Že potkáte nezávisle na sobě dva lidi, a následně zjistíte, že i oni vzájemně se znají, takové příhody jsou tu na denním pořádku. Pokud se v České republice osobně znáte s některým ministrem, populárním zpěvákem nebo fotbalovým reprezentantem, asi to považujete zajímavost, kterou rádi nadhodíte při hovorech s přáteli. Na Islandu se s někým takovým znají snad všichni, koneckonců máte-li zájem, můžete si svého oblíbeného ministra třeba odchytit na ulici a sami se ho zeptat, jestli to s tou hospodářskou politikou myslí vážně.

Z tohoto je zřejmé, že na formality si na Islandu opravdu nepotrpí. Naopak je to bezesporu právě toto prostředí velké rodiny, z kterého plyne obrovská islandská uvolněnost, bezprostřednost a také to, co bychom my pohledem české kultury označili jako nespolehlivost a nezodpovědnost.

Jako germánský národ mají možná Islanďané vtělený smysl pro pravidla a jejich dodržování (koneckonců díky nejstaršímu parlamentu na světě má Island významné místo v historii zákonodárství), ale tato pravidla byla vždy pojímána velmi pragmaticky. V moderní době, kdy život na ostrově přestal být bojem o přežití, začalo se více prosazovat daleko volnější chápání předpisů. Islanďané jsou ochotni je dodržovat, pokud v tom vidí smysl, ale jinak si s nimi hlavu nelámou a řeší situace zcela spontánně podle toho, jak to zrovna považují za nejlepší.

1. postřeh cestovatele a expatriota

Autobusy MHD v Reykjavíku nepoužívá mnoho lidí a systém je tomu uzpůsoben. Spoje mají sice zastávku skoro na každém rohu, ale všechny zastávky jsou na znamení. Po čase jsem zjistil, že řidičům zpravidla nedělá problém zastavit na znamení ani mimo vyznačenou zastávku. Proč také? Jsou spokojeni, že mají pasažéra navíc, pasažér je naopak rád, že stihl autobus a nemusí jít pěšky nebo čekat věčnost na další spoj. Vrcholnou scénou, které jsem byl svědkem, byl okamžik, kdy autobus už opouštěl zastávku a v tom momentě se zpoza rohu vyřítila postarší paní s nákupní taškou a začala na něj mávat. Autobusák skočil na brzdu, otevřel dveře a nechal paní doběhnout. Co na tom, že místo, kde zastavil a kde paní nastupovala, se nacházelo uprostřed křižovatky… Český dopravní policista by asi úžasem spolkl píšťalku, zde se nad tím nikdo nepozastaví.

2. postřeh cestovatele a expatriota

Jedna věc, kterou bych z Islandu okamžitě přestěhoval k nám domů je byrokracie. Běžný český úředník považuje za své poslání zdůraznit svoji podřízenou nezbytnost tím, že občanům komplikuje život a používá přitom předpisy jako nástroj (čest výjimkám). Běžný islandský úředník je tím, čím by měl být – průvodcem občana nástrahami předpisů. Aby ne, když většina jeho klientů jsou buď jeho známí, nebo alespoň známí jeho známých. Půvab islandské byrokracie jsem poznal na vlastní kůži, když jsem se přestěhoval a šel tuto skutečnost nahlásit. Poctivě jsem vyplnil kolonku o datu změny bydliště (1.9.2004) a vzápětí strnul, když jsem si pod čarou přečetl poznámku, že změnu je třeba hlásit do 10 dnů. Byl totiž už začátek listopadu.

Po chvilce chmurných představ o tom, jak mě čeká uvěznění, odsouzení, vyhoštění a hození do moře (a když budu mít štěstí, tak potom možná vylovení, vysušení a odbahnění), ve mně převládla naděje, že heslo mého islandského kamaráda „Everything gets fixed in Iceland“ („Na Islandu se všechno vyřeší“), které mi zejména v prvních týdnech mého pobytu opakoval při mých nervních výlevech několikrát denně, dojde naplnění i tentokrát. Sebevědomě jsem přikročil k přepážce a podal úřednici formulář. Ta jej přezkoumala a oznámila mi, že jej nemůže schválit, neboť změnu hlásím moc pozdě. Připravenou hereckou etudou jsem dal najevo své překvapení, politování nad svým omylem a také bezradnost promítnutou do finální otázky „Co mám dělat?“ Úřednice pouze zopakovala, že aby mohla formulář přijmout, musí tam být datum mladší deseti dnů. Po několika sekundách uvažování, zda tím opravdu myslí to, co myslím já, jsem na formuláři přeškrtl datum 1.9. a přepsal jej na 25.10. Paní vzala formulář, dala na něj razítko a věc byla vyřízena. Co říci závěrem? Doma tohle rozhodně nezkoušejte!

Neplést si ovšem tento uvolněný úřední přístup s korupcí! Ta, jako ostatně zločinnost všeho druhu, není na Islandu horkým tématem, tedy alespoň pokud jde o „obálky“. Mít známého na správném místě je docela užitečné, ale zase ne všemocné. A hlavně ty známé tu má skoro každý, takže se to bere jako součást systému.

Islandská uvolněnost má samozřejmě i své stinné stránky, tou nejnápadnější je zcela fenomenální schopnost místních obyvatel chodit pozdě. A co se týká daných slibů, pojímají je zde lidé také poněkud volně, však ono to nakonec vždy nějak dopadne, problém se nějak vyřeší. Jako zázrak pak působí na cizince skutečnost, že je to vážně pravda: naprostá většina problémů se nakonec doopravdy vyřeší a všichni jsou zase spokojeni.

Vztah k cizině a cizincům aneb "How do you like Iceland?"

Islanďané rádi cestují, možnosti jejich nepochybně krásné země jsou z turistického hlediska přeci jen omezené. Nedostatkovým zbožím jsou tu zejména velké metropole, zalesněná příroda a teplé dovolenkové počasí, právě za tím se tedy vydávají Islanďané do zahraničí nejvydatněji. S jistou výhradou lze říci, že Islanďané mají cizince rádi a o jiné země se živě zajímají. Výhrada spočívá v tom, že obyvatelé ostrova se na zámoří často dívají poněkud narcisticky, tedy jako na něco, v čem se zrcadlí jejich vlastní dokonalost. Málokterá země na světě si užívá takového bohatství, sociálního zabezpečení, nízké kriminality a podobně a Islanďané si toho jsou dobře vědomi.

K cizincům, kteří navštíví jejich zemi, jsou místní v naprosté většině přátelští a vstřícní. Turista, který po pár zoufalých pokusech rezignoval na snahu o ovládnutí základních frází ne právě jednoduché islandštiny, ocení zejména to, že prakticky všichni obyvatelé ostrova vládnou alespoň základní úrovní angličtiny, a co je hlavní: s chutí a bez ostychu ji používají.

Pokud navíc jedinec, kterého oslovíte, hovoří anglicky dobře (a i těch je většina), je celkem běžné, že vás čeká krátký přátelský rozhovor, jehož součástí nepochybně bude zásadní otázka:

How do you like Iceland? Tento dotaz je tak obligátní, že je často kladen už spíše v žertu, každopádně pokud jej ani jednou neuslyšíte, tak je to, jako byste snad na Islandu ani nebyli.

Poslední editace textu: 9.6.2011 12:11
Další informace

Konvertor měn

 
Zdroj: penize.cz
REKLAMA