A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Island - Průvodce

Island je vyspělá západní (a globalizací přeci jen také postižená) země, takže pokud patříte ke konzervativnějším strávníkům a exotické kuchyně nejsou tím, co byste na dovolené museli mermomocí vyzkoušet, nemusíte se vůbec bát. Stravovat se zde můžete víceméně „normálně“ bez nezvyklých příchutí a druhů jídel, jimž nedůvěřujete.
Jak se stravovat, Islandské zvláštnosti, Alkohol

Jak se stravovat

Pro turistu z Čech je zpravidla klíčovým problémem stravování na Islandu otázka „jak neumřít hlady a neprojíst střechu nad hlavou“ (pochopitelně v nadsázce). Konzervová pověst českých turistů sice není něčím, na co by náš národ byl dvakrát hrdý, ale na Islandu se v tomto směru opravdu není za co stydět. Zato je třeba znát míru, aby vás nepotkala nějaká nepříjemnost hned na letišti. Islanďané jsou velmi opatrní (řekněme si interně, že lehce paranoidní) pokud jde o možné zdroje nákaz a jejich zanesení na ostrov. Proto platí omezení dovozu masných a mléčných výrobků, a ten se týká i dovozu pro vlastní potřebu. Nejsou povolené například ani salámy a v podstatě nic, co neprošlo důkladným umrtvením, sterilizováním a podobně. Z masných výrobků by měly bez problémů projít aspoň ty konzervy. Limit dovozu jídla na osobu je 3 kg, takže se vyplatí dovézt si spíše pokrmy instantní.

Až budete nakupovat na Islandu, rozhodně se vyplatí dávat pozor, do jakého obchodu jdete, rozdíly jsou vážně velké. Nejlevněji lze nakoupit v supermarketech řetězce Bónus (žlutý znak s růžovým prasetem), jeho provozovny ovšem najdete jen v největších městech. Jakžtakž levný je ještě Krónan, citelně dražší bývají obchody 10-11 a 11-11, ty se zase vyznačují delší prodejní dobou. V nich můžou různé věci stát oproti Bónusu klidně o polovinu nebo i dvakrát víc. Něco podobného můžete očekávat i v drobných samoobsluhách na venkově a u čerpacích pump, kde budete nuceni nakupovat při svých cestách.

Sortiment obchodů je asi takový, jaký byste očekávali, tzn. seženete zde to, co v jiných západních zemích (šíře nabídky je samozřejmě úměrná velikosti obchodu). Snad jen poznámka k potravině z nejzákladnějších, která ovšem v každé zemi vypadá jinak: chléb. Na Islandu se prodává zásadně zabalený a nakrájený, základem je světlý toastový chléb, ovšem dají se sehnat i chleby tmavé (o něco dráže).

Island zatvrzele vzdoruje importu masných a mléčných výrobků, takže v obchodech budete odkázáni na domácí produkty.

Nebudou-li etikety opatřeny výmluvným obrázkem, možná vám pomůže informace, že kuře se řekne „kjúklingur“, jehně je „lamb“, názvy vepřových produktů začínají na „svína“ (jeden z nemnoha případů, kdy lze najít příbuznost mezi češtinou a islandštinou) a hovězí maso je „nautakjöt“.

Pokud jde o stravovací zařízení, tak klasickou návštěvu nevarovaného českého turisty v islandské restauraci lze shrnout slovy „přišel, viděl (ceník) a odešel“. Hovořím o té většině našinců, kterým se nějakých 1700 ISK a víc za hlavní jídlo zdá poněkud mnoho. Na druhou stranu mohu z vlastní zkušenosti říci, že zajít někde (ne zrovna v Reykjavíku) do stylové restaurace u přístavu a dát si nějakou rybí specialitu, to je moc pěkné dokreslení zážitků z islandského putování. K restauracím ještě jedna poznámka: spropitné se zde nedává. Beztak je zvykem platit tu kartou, takže tím bývá problém vyřešen.

Islandské zvláštnosti

Gurmánská specifika pochopitelně existují. Oproti Česku se na Islandu konzumuje pochopitelně více ryb (ale nečekejte, že budou nějak levné, jejich ceny zcela zapadají do místní drahoty) a zejména jehněčího (ovcí žije na Islandu více než lidí). Oblíbenou specialitou jsou sušené ryby (harðfiskur), prodávají se jako malé kousíčky v sáčku a konzumují jako pochutina třeba místo slaných brambůrků. Mnoha lidem připadají příliš suché a bez chuti, ale když si je necháte v puse změknout, časem jim na chuť přijdete. Řada lidí si tyto kousky pomazává máslem, pomáhá rybě lépe do krku a dodává slanou chuť (ano, máslo je na Islandu slané!).

Nejznámějším a rozhodně doporučeníhodným islandským mléčným výrobkem je skyr – cosi podobné našemu smetánku, případně by to šlo nazvat tvarohovým jogurtem… Islanďané tvrdí, že se skyr dělá pouze na Islandu, ovšem těžko říct, nakolik to může být pravda. Skutečností je, že v ČR jsem nenarazil na nic, co by chutnalo stejně. Máte-li v oblasti mléčných výrobků nějakou odbornou erudici, můžete vypátrat, co to vlastně přesně skyr je a jestli (případně proč) je tak unikátní. Ocení to jistě mnozí, kterým se po návratu z Islandu po této pochoutce zasteskne, skyr je totiž namouduši moc dobrý. K dostání je v různě velikých baleních a na výběr je buď bílý, nebo s různými příchutěmi.

Základní stravovací jednotkou na Islandu je hot dog. Hot dogy se prodávají všude, kde je větší koncentrace civilizace, na každé benzínové pumpě, u samoobsluh, v Reykjavíku najdete nějaký stánek na každém kroku. Pokud nebazírujete na zdravé stravě, tak hot dogy určitě vyzkoušejte, jsou opravdu výborné. Oproti našim párkům v rohlíku se liší skoro ve všem, párky jsou opečené, místo rohlíku se používá podlouhlá žemle (chutná asi jako hamburgerové žemle z fast foodových restaurací) a navolit si můžete mix z přísad, jako jsou různé druhy hořčic, remuláda, osmahlá křupavá cibulka, čerstvá cibulka… Nevyzkoušet to je asi jako nedat si na Blízkém východě kebab.

Existují pochopitelně jídla mnohem tradičnější, ale některá se opravdu hodí spíš k udržování národních tradic než k jídlu. Nechvalně proslulé je v tomto směru shnilé žraločí maso, které můžete ochutnat na jedné proslulé farmě. Autor těchto řádků patří k té většině, která si tuto pochutinu nechala ujít, takže nemůže hovořit z vlastní zkušenosti, nicméně reference na tuto specialitu jsou víceméně jednoznačné a odrazující.

Alkohol

Konzumace alkoholických nápojů má v severských zemích, Island nevyjímaje, velmi silnou tradici. Proto místní vládci a vládnoucí představitelé vždy bojovali s nepříznivými společenskými dopady tohoto jevu.

Po většinu 20. století fungovala na Islandu úplná nebo alespoň částečná prohibice. Ta je dnes již sice minulostí, ale nahradily ji alespoň prohibitivní ceny. Jak se můžete přesvědčit přinejmenším o pátečních a sobotních večerech v Reykjavíku, Islanďany to rozhodně nijak výrazně neodrazuje od bujarého pití, ovšem pokud si i vy chcete dopřát, počítejte, že vás to nevyjde levně.

V běžných supermarketech dostanete pouze slabší pivo místních značek (český milovník piva nad nimi nejspíše zapláče), jinak se alkohol prodává ve speciálních obchodech Vínbúð. I když je drahý, pořád pochopitelně vyjde podstatně levněji než někde v baru.

Pokud se rozhodnete dovézt si vlastní zásoby, pak vás omezují následující čísla: 1 litr tvrdého, 1 litr vína, 6 litrů piva. Jedna osoba může s sebou mít dvě ze tří jmenovaných položek.

Pokud byste si naopak chtěli odvézt na památku nějaké typické pití, rozhodně s nákupem počkejte do duty free obchodu na letišti. Ušetříte třeba dvě třetiny ceny. Nejtypičtějším islandským alkoholem je pálenka Brennivin.

Poslední editace textu: 9.6.2011 12:11
Další informace

Konvertor měn

 
Zdroj: penize.cz
REKLAMA