A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Island - Průvodce

Historie Islandu je sice spjata s národy severní Evropy, ovšem prvními obyvateli na ostrově byli zřejmě irští mniši někdy v 8. století. Příchod osadníků z Norska se datuje na konec 9. století, první osadník Ingólfur Arnarson je jednou z nejvíce připomínaných osobností islandské historie.
Založení prvního parlamentu, Nadvláda Dánska, Hnutí za nezávislost, Vzestup 20. století, Náboženství

Založení prvního parlamentu

Lidé, kteří sem v této době přicházeli, opouštěli Norsko zejména z politických důvodů a zjevně toužili zařídit si to v nové domovině jinak a lépe než ve své staré vlasti. Odrazem této snahy se v roce 930 stalo založení Alþingu – nejstaršího parlamentu na světě. Na planině v dnešním národním parku Þingvellir se Islanďané pravidelně scházeli, aby zde rozhodovali o budoucnosti, volili funkcionáře, přijímali zákony a rozhodovali soudní spory.

Do této doby se také datuje první objevení Ameriky z evropské strany. Islanďané totiž pokračovali v námořních cestách dál směrem na západ, osídlili pobřeží Grónska a dostali se až k severoamerickým břehům. Osídlení nového kontinentu však nebylo úspěšné, takže tento objev upadl v zapomnění a Leifu Eiríkssonovi tak celosvětovou slávu vyfoukl o půl tisíciletí později Kryštof Kolumbus. Tak či tak bylo toto období pro Island poměrně úspěšným a slibným úsvitem národních dějin, ovšem v následujících stoletích ochladlo jak nadšení z prosperity, tak Island samotný.

Nadvláda Dánska

Studenější klima, odlesněná příroda, to vše vedlo k ekonomickému úpadku a život na ostrově se proměnil ve strádání. V této době se také Island dostává pod nadvládu Dánska (1397) a je mu předurčeno být kolonií až do začátku 20. století. Celá tato staletí má Island pozici země, která na mezinárodním poli nic výrazného neznamená, protože je politicky a hospodářsky ovládaná, geograficky izolovaná a život je zde tak těžký, že místní obyvatelé mají plné ruce práce s obstaráním vlastního živobytí. Později v 19. století poznamenala nepočetnou islandskou populaci vlna emigrací do Severní Ameriky.

Hnutí za nezávislost

Zároveň se však v druhé polovině 19. století zvedlo hnutí za islandskou nezávislost. Jeho vůdcem byl Jón Sigurðsson, dodnes vnímaný jako otec islandské státnosti a nezávislosti. Za „Den nezávislosti“ je v zemi považované datum jeho narozenin (17. červen), to je také nejbouřlivěji oslavovaný státní svátek na Islandu. Sám Jón Sigurðsson se ovšem dožil „pouze“ vyhlášení islandské autonomie v roce 1874, samostatný Island spatřil světlo politických map teprve v roce 1918.

Vzestup 20. století

Druhá polovina 20. století pak byla svědkem proměny ještě nedávno nejzaostalejšího kraje Evropy v zemi, jež atakuje nejvyšší příčky v žebříčcích životní úrovně. Zmenšování světa v důsledku technologického rozmachu přisoudilo Islandu náhle strategickou pozici, moderní technologie navíc umožnily vyrovnat se s méně příjemnými zvláštnostmi lokálních přírodních podmínek a naopak využít ty příznivější. Z druhdy pohrdaného ostrova je tak náhle blahobytné místo, kde se lidé mají tak dobře, že si toho někdy ani dostatečně neváží.

Náboženství

Pár slovy se sluší zmínit náboženskou historii Islandu. Norští osadníci s sebou přinesli samozřejmě svá tradiční germánská božstva. Dnes je to právě Island, který je považovaný za Mekku severské mytologie, odsud pocházejí její hlavní dochované písemné prameny. Přitom ale již v roce 1000 zde bylo jako oficiální náboženství uzákoněno křesťanství. Ve skutečnosti se zde během celé historie mísila křesťanská víra s tradičními pohanskými zvyky a vírou v existenci skrytých lidí (elfů) atd. Orientovat se v tom není jednoduché, někdy opravdu cítíte, jak právě v téhle zemi přežívá tradice severské mytologie, jindy vás naopak překvapí, jak byla vyhlazena. Jeden typický příklad: dny v týdnu mají v islandštině docela prozaické názvy, významem docela podobné těm našim, přitom třeba i v angličtině se některé dny v týdnu jmenují podle severských bohů.

V 16. století došlo pod vládou Dánska k reformování církve, takže od této doby je Island převážně luteránský. Najdete tu však i pár katolických kostelů a v poslední době získává na popularitě i tzv. Ásatru – návrat právě k oněm tradičním vírám ve staré pohanské bohy.

Poslední editace textu: 28.6.2012 13:40
Další informace

Konvertor měn

 
Zdroj: penize.cz
REKLAMA