A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Island - Cestopisy

Kolem dokola Islandem

1000 km autobusem, 300 km stopem, 300 km pěšky, 2 islanské dálkové treky, 25 dní cesty, 0 nocí v kempu, více než 40 navštívených míst. To jsou jen některá čísla z naší cesty. A co teprve to všechno ostatní?! (A ten, kdo má méně času, může si přečíst kratší verzi cestopisu na http://island.orbion.cz/cestopisy/islandem-kratce-4877/ )

Vyrážíme.

Poprvé tak daleko a tak sami. Bez auta, bez zásob, vše sbalené jen do dvou 20kg batohů s objemem 75 a 90l. Troška oblečení, spacáky, karimatky, stan, vařič, lékarnu, trošku vybavení a hlavně foťáky. Máme vše co potřebujeme na zádech, náš domov na necelý měsíc. Domov co se pěkně pronesl.

Asi 1000km dlouhá okružní silnice, zvaná Ring Road, vedoucí kolem celého ostrova, nezpevněné silnice značené jako F Road, kam smí auta s náhonem na dvě kola pouze na vlastní nebezpečí, spousta brodů, které dokáží překonat jen velká terénní auta a zkušení řidiči, autobusy co jezdí 1x denně, stopaři každých pár kilometrů, obliba pěších pochodů. To byl jiný svět. To byl Island, tedy v islandštině roztomile Ísland. Slyšela jsem a četla na hodně místech, že každý, kdo se tam jede podívat se chce vrátit a už jsem si jistá, že také budu patřit k těm, kteří budou tuto moudrost roztrubovat všude možně. Je to pravda, ta země chytí za srdce a moc nerada pouští.


Cestu jsme začali (já a Tom, můj přítel, parťák, má opora a taky kolega-fotograf) letem z Berlína přímo do Keflavíku, kde je mezinárodní letiště našeho vysněného Islandu.

Po příletu, krátké noci na letišti, orientaci na hlavním autobusovém nádraží Reykjavíku, BSÍ (což je budova srovnatelná s menším nádražím na českém venkově), nás tamní jediné prodejní okénko nenechalo nejistými, rychle jsme si koupili okružní jízdenku kolem ostrova a za chvilku jsme již vyráželi do našeho prvního cíle. K úžasně známému (díky svému jménu dokonce i po celém světě a téměř ve všech jazycích) Geysiru.

Poblíž Reykjavíku se nachází tři pravděpodobně nejznámější památky Islandu (nejspíš i díky blízkosti od hlavního města)- Geysir, Thingvellir a Gullfoss, všechny místní cestovní kanceláře tyto památky shodně označují jako Zlatý okruh. My z nich navštívili pouze dvě- Geysir a Gullfoss. Geysir je každopádně velmi okouzlující a magické místo. Bohužel dojem trochu kazí velký nával turistů, ale pro mě, jako pro člověka, který fyzikálním zákonům nerozumí, byla vařící voda vystřikující do výšky až 30m každých 5-10 minut hotový zázrak. Ačkoliv je to překvapující, tento slavný a 100% spolehlivý geysír má ovšem název jiný, Strokkur. Jeho, alespoň dle názvu, slavnější bratr Geysir, ležící jen o pár metrů vedle, během 50.let utichl a od té doby se předvádí maximálně párou.

Gullfoss nacházející se jen pár kilometrů jihovýchodně je impozantní vodopád. Tvoří jej kaskáda hučící vody padající do hloubky kolem 30m a vytvářející vysokou vodní tříšť. Kdo by měl na Islandu více času a navštívil další vodopády, bude pro něj jistě těžké rozhodnout jestli je tento, v překladu Zlatý vodopád, opravdu ten zlatý a nejkrásnější.

Na Islandu platí stejně jako v dalších skandinávských zemích právo volného pohybu, což je možnost volného kempování s dodržením několika pravidel: - spát na veřejném prostranství, nikoliv na soukromém pozemku
- od plotu soukromého pozemku spát alespoň několik desítek metrů
- na každém místě se zdržet maximálně jednu noc
- nepoškozovat přírodu svým přístupem k místu spaní ani rozděláním stanu
- nezanechávat za sebou odpadky a zachovat vše na místě v původním stavu.

Díky tomuto pravidlu a tomu, že jsem oba vysokoškoláci a finančně nám dala zabrat již pouhá cesta na Island, jsme se rozhodli této možnosti využít. To jsme ovšem netušili, že Island je sice ostrov nespoutané, ale zároveň také oplocené přírody. Většina půdy kolem silnic je z neznámého důvodu oplocená, často jsou to pouze prázdné ohrady s ploty táhnoucími se až na obzor. To situaci a úmysl spát venku poněkud ztěžuje.


Další den už naše silnice změnila označení z 35 na F35- nezpevněná silnice a uháněli jsme Kjöllurskou trasou do vnitrozemí. Ačkoliv jsme jeli terénním autobusem, každý výmol jsme nadskočili a naše batohy se v zavazadlovém prostoru mlely jak mohly. Projížděli jsme krásnou vnitrozemskou oblastí kolem ledovce Langjökull a jezera Hvítárvatn, až jsme se dostali do místa naší zastávky, srdce oblasti Kerlingafjöll.

Kerlingafjöll a zdejší oranžové hory a termální prameny. To je krása. V podstatě ihned od zastávky autobusu u místního kempu vede vyšlapaná cestička, asi 1,5 km dlouhá, k záhadnému místu v údolí. Vede po pravém břehu řeky, trochu úzká, trochu klouzavá, batohy výšlap taky příliš neusnadňují, ale vede na místo, kde si každý znavený cestovatel zatančí radostí- první termální pramen a bazének na Islandu! Ačkoliv je zima veliká, péřovky upnuté až k bradě, každý, kdo má to štěstí a má s sebou přibalené i plavky, se osmělí, bleskově se převlékne, trošku zapláče cestou k bazénku kvůli kamení, ale všechna zima a utrpení stojí za to! Po týdnu teplá koupel a výhled na krásné okolí, to je štěstí cestovatelovo.

Naše cesta dále vedla do geotermální oblasti Hveravellir. Zastávce zde jsme dali pouhou hodinu, těžko říct, zda to byla chyba či nikoliv, ale nám stačila. Kolem sopouchů a nad horkou a sirnatou půdou vedou dřevěné chodníčky vystavěné na prohlídku nejzajímavější oblasti. Pro nás to bylo první a zdaleka ne poslední místo, kde jsme se pořádně nadýchali sírových výparů.


Do druhého dne jsme se přes Akureyri dostali až do Reykjahlídu. Městečka ležícího u severní části jezera Mývatn. Dohromady jsme zde strávili asi 3 dny a ani tolik nám na poznání nejbližšího okolí městečka nestačilo. Nejsnazší a nejdostupnější trasa vede kolem jeskyní Stóragjá a Grjótagjá, pak k pseudokráteru Hverfell až k oblasti lávových uliček Dimmuborgir. První z jmenovaných jeskyní a zároveň proláklin v zemské kůře, Stóragjá leží od městečka jen asi 15minut chůze. Druhá z jeskyní, Grjótagjá, je o poznání zajímavější. K jeskyni se jde pustinou, kolem jen černý sopečný písek a malé keříky a najednou se objeví kamenná deska po celé délce prasklá, jako zlomená. Zde je možné do jeskyně přímo vlézt, stát na úrovni vody a sledovat jak se horká pára vznáší těsně nad hladinou. Voda má až 60°C. Škoda, v minulosti se zde prý dalo i koupat, ale od té doby co teplota stoupla, už je voda na koupání příliš horká.
Poté následuje pseudokráter Hverfell, který má 463m výšky a 1040m v průměru. Rozhodně stojí za to vyjít až na jeho vrchol. Výhled do krajiny je za jasného počasí úžasný a pohled na dno kráteru velkolepý. Nedaleko od jezera Mývatn se nachází další, velmi aktivní, geotermální oblast Hverir. Co jí výrazně odlišuje od ostatních jsou bahenné kotle, naplněné temně šedou a velmi hustou tekutinou, předvádějící nám novou dimenzi a škálu islandských vůní. Zápach tmavě šedého bahna silně připomínající zkažené vejce a následná bolest hlavy vám zde dlouho pobýt nedovolí. Přesto jsou zdejší duhové hory v okolí nádherné.

Další na řadě byl Husavík. Už jen cesta k němu je dalším zážitkem. Silnice vede podél moře a postupně se začínají objevovat i vrcholky zasněžených fjordů, mezi kterými Husavík leží. Co nás táhlo do právě na toto místo? Velryby! Toto přístavní městečko by mělo být nejpříznivějším místem pro pozorování velryb v Evropě. V zálivu je jich v hlubinách Grónského moře spousty! Aspoň nám se to tak zdálo. Na lodi jsme strávili kolem 3h a za tu dobu se nám jich ukázalo asi deset, bohužel se předvedly maximálně ocasem nebo hřbetní ploutví, na skákání se asi tentokrát příliš necítily.


Slyšeli a četli jsme mnoho o nádherných islandských trecích, ale nic z toho nám ani zdaleka nepřiblížilo ten krásný pocit ujít je po vlastních. My absolvovali dva z nich. První byl skrz NP Jökulsárgljúfur (severní část NP Vatnajökull). Trek prochází téměř celou oblastí Jökulsárgljúfuru a měří asi 30km. Ásbyrgi, kde trek začíná, je krásnou oblastí, kde se naskýtá neuvěřitelný pohled na údolí tvaru podkovy na plošině, která se z ničeho nic propadá asi o 15m. První část treku vede převážně pustinami s nízkými keříky, se spoustou borůvek a dalších plodů, až v druhé polovině vede podél řeky, kde nejdříve potkáme vodopád Hafragilsfoss, který nás už ladí na to co nás čeká na druhém konci treku. Obrovský a masivní vodopád Dettifoss. 44m výška, 100m šířka a minimálně 193 kubíku vody za vteřinu, to mluví samo za sebe. V místech vyhlídky samo za sebe spíše řve. O další 0,5km dále na nás čeká další odměna za ušlých 30km- vodopád Selfoss spadající do řeky přes stěnu čedičových sloupů, bohužel o poznání méně známý, ale minimálně stejně krásný jako Dettifoss.

Postupně jsme se přes méně významné zastávky na cestě (především zásobovací a osvěžovací) dostali až k známé ledovcové laguně Jökulsárlón. Když je čas a popojde se o kus dál než prvních 300m, kde se to hemží turisty, může člověk najít místa plná klidu a krásného výhledu na lagunu, kde se pomalinku sunou odlámané kousky ledovce až k jedné z nejkratších řek na světě (cca 300m) a dál až do moře, kde pomalu, ale jistě tají. Je to místo, kde by se dal strávit celý den jen pozorováním ledu, občasného vykouknutí hlavičky tuleně a posloucháním praskání tajícího ledovce.

Bohužel jsme zde ale strávili jen několik hodin, protože jsme už plánovali návštěvu dalšího místa- NP Skaftafell (jižní část NP Vatnajökull). Tam jsme stihli navštívit pouze vodopád Svartifoss, černý vodopád, spadající do jezírka mezi čedičovými sloupy, podobnými jako u Selfossu, jen podstatně tmavšími, a vyhlídku na splaz ledovce Vatnajökull (podle kterého je NP pojmenován), která je jen asi 1,5km od hlavního informačního centra. Dál už jsme uháněli směrem k vesničce Kirkjubaejarklaustur- hlavní bod západní části ostrova odkud jezdí autobusy do vnitrození , do oblasti Landmannalaugar.

Trek Laugavegurinn je vychvalován a řazen k nejkrásnějším trekům světa. A zase musím říct, že tento názor po jeho absolovování sdílím. Laugavegurinn je 55km dlouhá říše divů. V pořádí: lávové pole, geotermální oblast, duhové hory, mrazivá náhorní plošina s chatou Hrafntinusker, duhové hory, zelené údolí, magické jezero Álftavatn, sopečná poušť a chata Emstur, brody ledovcovými řekami a nakonec Thosmörk připomínající mladý český lesík.

Tato cesta je něco, co by měl na Islandu vidět každý. Je to shrnutí Islandu v 55km. Jediné, co tu pro kompletní ochutnávku islandské přírody chybí, je alespoň jeden malý vodopád.


Vesnice Skógar se nachází za průsmykem asi 22 km od Thósmörku. Mezi těmito dvěma místy vede další známý trek: Fimmvörduháls. Vede krajinou vodopádu, mezi dvěmi ledovci i kolem místa erupce sopky v roce 2010. Nám se bohužel nevydařilo počasí, tak jsme tento trek museli vynechat. Přeci jen za silného větru, deště či sněžení (dle nadmořské výšky) bychom si cestu asi příliš neužili. Proto jsme se vydali autobusem k vodopádu Seljalandsfoss. Ten je tak oblíben zejména díky jedné věci. Kromě toho, že je krásný, vede pod ním (a to myslím doslova pod ním) cesta. Tou se dá projít za stěnou vodopádu, kde člověk může na vlastní kůži pocítit studenou vodní tříšť od padající vody a prožít vlastní cestu za vodopád.

Další naší zástávkou byl Vík. Vík bude pravděpodobně krásné místo. My jsme ho prožili v zoufalství, protože celou dobu, co jsme zde byli, pršelo a foukalo a nepřestávalo. Vydrželi jsme to celé dvě noci, nechtěli jsme vzdát možnost vidět bez dešťové clony krásné skalní jehly Reynisdrangur, pláž s černým pískem a absolvovat procházku na útesy k papuchalkům. Ale Vík rozhodně a nekompromisně naplnil svou pověst nejdeštivějšího místa ostrova a odmítl nám vyjít vstříc.

Vzdali jsme se tedy a jeli zpět do Skógaru. Ten nám zřejmě chtěl pomoci v nápravě mínění o islandském počasí a tady, jen o 30km dál, již bylo nádherně a slunečno celých 24h, co jsme zde pobývali. Skogafoss, spadající do 60m hloubky z náhorní plošiny, je dalším krásným vodopádem Islandu. Jediné co kazí dojem, je kemp umístěný přímo před vodopádem. Hned vedle vodopádu začíná zmíněný trek Fimmvörduháls a oblast 22 vodopádů rozmístěných v nejbližších cca 8 km jako působivý začátek treku. Je to oblast zeleně, pasoucích se ovcí a zurčící řeky. Ráj na zemi.


Pomalu už jsme se blížili ke konci cesty, ale poslední zastávka v přírodě nás ještě čekala. Nejdříve lávový tunel Raufarhólshellir a poté Hveragerdi a údolí horké řeky- Reyjadalur.

Lávový tunel Raufarhólshellir by byl snem pro všechny speleology. Jeho délka je téměř 1,5 km, v průměru může mít tak 8m. Tma v něm je opravdová TMA a cesta k němu i skrz něj je opravdu náročná. Zejména (opět a stále) s těžkým batohem, unavenýma nohama a dlouhodobou cestovní únavou. Nicméně i bez těchto okolností málokdo dokáže s průměrně slabou baterkou poskakovat z obrovského kamenu na jiný obrovský a navíc ještě rozviklaný kámen. Přes všechny strasti ale mohu říci, že tento tunel byl krásný. Odpočinkovější, a pro nás také už závěrečný, výlet do Údolí horké řeky- Reyjadalur je dlouhý asi 6km, počítáno od centra Hveragerdi. Už cestou do údolí jsme se divili tomu kolik lidí jde stejným směrem s námi a doufali jsme, že jdou jinam než my. Ale mýlili jsme se. Celé davy se pomalu šinuly vyschlou zemí směrem k jedinému místu na koupání.

Soutok dvou řek, to je to unikum, které sem všechny láká: horká a ledová řeka stékající se v krásně zeleném údolí a vytvářející úžasné podmínky na přírodní koupel. Když se v islandském větru a mrazu odvážíte převléknout do plavek, je jen na vás jak teplá voda vám vyhovuje a jak daleko si sednete od soutoku, abyste si vyladili svou ideální teplotu. Pokud byste si chtěli užít opravdového klidu, vezměte si s sebou stan a zůstaňte přes noc. Kolem 17h už se údolí vylidňuje a zůstává zde pouze zlomek lidí, kteří se rozhodli uskutečnit stejný plán jako vy. Pak je pravděpodobné, že se večer či ráno budete v horké říčce koupat úplně sami a rozloučíte se s Islandem přímo islandskou pohodou. Stejně jako my.


Pokud jste se dočetli až sem, článek vás dokonce i bavil nebo inspiroval, ráda bych vám (za mě i za Toma) nabídla možnost prohlédnout si naši fotogalerii na

www.facebook.com/island.fotografii

a eventuelně podpořit náš projekt na

https://www.startovac.cz/projekty/islandfotografii/

koupí naší knížky plné fotografií z této dobrodružné cesty.


Děkujeme za přečtení i za případný příspěvek :)

Sylvie Korbařová a Tomáš Čihák

další cestopisy

    Cestopis měsíce

  • Co skrývá Island

    Podezřívám Islanďany, že ta nejhezčí místa své země nezaznamenávají do map a dohlížejí na to, aby nebyla popsána v průvodcích. A nedivím se jim, jejich příroda je velmi křehká a snadno by podlehla náporu turistů. více

Komentáře
1
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@
Neregistrovaný uživatel
26.06.2016 18:04 89.177.2.***
nocování  

zdravim, zajimalo by me nocovani, bylo vzdy pouze ve stanu? a byla v noci zima, nebo se to dalo bez problemu.. ? diky

Zpět na všechny diskuze